Ano, jsem pořád děcko

Navštívil jsem aquapark. Chtěl jsem být infantilní, a byl jsem. Bazén pro „velký“ jsem minul s okázalým „Pch!“; mým cílem byly tobogány, skluzavky, vířivky, protiproudy a fontánkové kaskády.

Kratší tobogán jsem projel v regulérně nejrychlejším čase, děcka prskala. Někde v půlce měl každej pod 50 kilo prostě brzdnej flek, přes kterej se musel zadkem přešoupat. Já ho prosvištěl. V dojezdovým bazénku jsem dělal jednoznačně největší přívalový vlny. Ohodil jsem plavčici. Ta mě vyhodila.

V delším tobogánu, se záludnými zákrutami, jsem hned při první spanilé jízdě nabral ve čtvrtý serpentině kluka, jehož subtilní postavu bezpečnostní senzory evidentně neregistrovaly. Zato mě při dojezdu registrovala celá parta plavčíků, včetně plavčice „miss mokré tričko“. Za límec mě chytnout nemohli, tak jen hrozili a se spartakiádní synchronizací švihli rukou s nataženým ukazováčkem stejným směrem.

V kulatým bazénu s protiproudem jsem se zarputile štengroval s nějakým „Venclovským“. Měl to očividně natrénovaný a když mě spatřil v závěsu, tři cenťáky od svých ramen, chytil pátej dech, roztáhl žábry a rozhodnut nemilosrdně mi nedat šanci, jal se uzavřít kruh. Povolil jsem svý ploutve a nechal se ve směru proudu odplavit pod fontánový závoj uprostřed. Číhal jsem. Když se chlapík, takřka vyčerpán závodem sám se sebou, blížil, nenápadně jsem se vyloupl z pod závoje vody a zaujal pozici závodníka před ním. Udělal jsem finišmanská dvě tempa, chyt se madla a vítězoslavně zvolal: „Prgo!“

„Venclovskýho“ tahali z bazénu čtyři. Museli vypnout protiproud.

Aqvapark je fajn. Vyprovázel mě dokonce sám ředitel. Je to sekáč, měli jsme i ochranku.

Ano, má přítelkyně tam byla se mnou - elegantně si plavala v bazénu pro „velký“ a když se děly všechny ty zábavný události ve vedlejší části, sledovala to s ostatními za sklem. V autě, kde na mě pak další hodinu čekala, se mi svěřila, že přemýšlela, jestli je neprůstřelný…

Jeli jsme domů. Přítelkyně řídila a když se po mém ubezpečení, že takhle to nebude napořád, uklidnila, pustila rádio. Odchytil jsem její ruku a byl jsem šťastnej. Jako malý děcko. Fakt.